Stavební právo prochází velkými změnami. Co všechno se mění pro praxi, jak je to s nejasnou účinností nových pravidel i jak zasáhnou změny do dalších předpisů mimo stavební zákon nám popsal odborník na stavební právo, autor srovnávací příručky nového a starého stavebního zákona Dominik Židek.
Jaké nejzásadnější změny přináší nový stavební zákon? K jakým změnám dochází v oblasti rozhodování?
Bezpochyby největší změnou je sloučení územního rozhodování a stavebního řízení do jednoho procesního postupu, jehož výsledkem bude povolení záměru. Mizí nám také (s výjimkou zrychleného řízení) zjednodušené procesy jako územní souhlas, ohlášení stavby či veřejnoprávní smlouvy nahrazující územní rozhodnutí nebo stavební povolení. S tím souvisí také nové rozdělení staveb do čtyř kategorií – na stavby drobné, jednoduché, vyhrazené a ostatní, přičemž právě zařazení stavby do jedné z těchto kategorií bude ovlivňovat její realizaci a povolení užívání. V oblasti užívání staveb pak zažívá renesanci kolaudační rozhodnutí, které se vrací jako univerzální nástroj k povolení užívání staveb. Za zmínku stojí také nově začlenění stavebního práva hmotného – tedy typicky požadavků na výstavbu či na stavby – přímo do stavebního zákona. Nemohu si, jako environmentální právník, odpustit ani zmínku skutečnosti, že ze stavebního zákona nám zcela mizí integrace posuzování vlivů záměrů na životní prostředí (EIA) do povolovacího řízení, i když s tím zákonodárce původně počítal (viz již zrušené § 201 až § 210 nového stavebního zákona). V neposlední řadě bych také rád akcentoval důraz, který je a bude kladen na elektronizaci (digitalizaci) celého veřejného stavebního práva.
Co je podle Vás nejnáročnější změnou pro praxi?
To ukáže teprve samotná praxe. Ze začátku to samozřejmě bude náročné z hlediska přechodných ustanovení vzhledem ke stavebnímu zákonu z roku 2006 a běžících řízení, a to i vzhledem k přechodnému období do 30. 6. 2024, které může způsobovat nemalé problémy. Náročné to bude samozřejmě i pro samotné stavební úřady a jejich organizaci, a to i přesto, že nakonec není realizována jejich samostatná soustava statní stavební správy. Nezapomínejme, že zde máme nový Dopravní a energetický stavební úřad, a že se ruší speciální stavební úřady, s čímž souvisí nutný přechod některých agend. A samozřejmě extrémně náročný bude přechod na plánovanou digitalizaci všech postupů.
Aplikaci nového a původního zákona ale provází pro praxi určitě nejasnosti s ohledem na jejih účinnost. Můžete je přiblížit?
Velmi zjednodušeně řečeno, je třeba vzít na vědomí existenci tzv. přechodného období od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024, ve kterém se u záměrů a staveb odlišných od vyhrazených staveb podle přílohy č. 3 (vč. staveb s nimi souvisejících a staveb tvořících s nimi soubor věcí) bude postupovat podle stavebních právních předpisů ve znění do 31. 12. 2023. Jinými slovy: pro valnou většinu staveb nabyde stavební zákon „použitelnosti“ až k 1. 7. 2024 se zdůrazněním toho, že řízení zahájená, ale neskončená v přechodném období se dokončí podle dosavadních stavebních právních předpisů ve znění do 31. 12. 2023. V souvislosti s přechodnými ustanoveními je pak nutné zdůraznit, že pro územní plánování a pro
jiné záměry a stavby (odlišné od staveb vyhrazených) se považuje (tj. právní fikce) za datum nabytí účinnosti nového stavebního zákona 1. 7. 2024.
Mění se něco v oblasti lhůt?
Asi je vhodné uklidnit čtenáře, že původně zvažovaný „automat na rozhodnutí“, tj. fikce pozitivního rozhodnutí v případě nečinnosti stavebního úřadu, se v právní úpravě nakonec nevyskytuje. Nicméně zjevnou snahou zákonodárce je, aby skutečně došlo ke zrychlení procesních postupů, což je z právní úpravy zřetelné – viz stanovení výslovných lhůt pro stavební úřad v § 196 nového stavebního zákona nebo např. zavedení fikce souhlasného závazného stanoviska, za situace, kdy nevydá dotčený orgán závazné stanovisko ve lhůtě pro jeho vydání. Pak se totiž považuje jeho akt za souhlasný a bez podmínek. Také bych rád zdůraznil, že je větší důraz kladen na koncentraci řízení ve vztahu k námitkám účastníků řízení, a to dokonce i v rámci soudního přezkumu, které má ostatně speciální právní úpravu ve vztahu k soudnímu řádu správnímu, a to v § 305 až § 310 nového stavebního zákona.
Můžete blíže popsat tzv. jednotné enviromentální stanovisko?
V první řadě bych rád zdůraznil, že institut by se měl správně jmenovat jednotné environmentální závazné stanovisko, protože to vystihuje jeho právní formu, ale údajně to zákonodárcům neznělo tak sexy jako „JES“. V podstatě jde o to, že se taxativně stanovené podkladové akty z vyjmenovaných předpisů práva životního prostředí nahradí právě tímto závazným stanoviskem. Nicméně ochrana všech environmentálních zájmů by měla zůstat zachována. Jde tedy o čistě procesní nástroj bez vlivu na hmotná práva. Za ideálních okolností si tedy nebude stavebník muset opatřovat „desítky razítek“, ale jen jedno, na kterém se dotčené orgány „domluví“. Nicméně vzhledem k faktu, že nám JES neintegruje např. podkladové akty památkářů či hygieniků, tak deklarace politiků, že bude postačovat pouze „jedno razítko“, je u naprosté většiny staveb samozřejmě iluzorní.
Ke změnám dochází také v územním plánování. Čeká v této souvislosti obce zjednodušení některých procesů?
Zde je nutné zdůraznit, že právě v oblasti územního plánování dochází ke změnám na první pohled nejmenším, i když, jak se říká, ďábel je skryt v detailu. Zřejmě lze kvitovat s povděkem, že se sjednocují procesní postupy přijímání územně plánovací dokumentace, vč. vyhodnocování a změny, do jednotné právní úpravy jak pro územní rozvojový plán, tak pro zásady územního rozvoje, územní plány i regulační plány. Nutno však zdůraznit, že při přijímání územně plánovací dokumentace nám zcela vymizel institut „námitek“ a též institut „zástupce veřejnosti“. Na tomto místě bych se příliš v roli pořizovatelů neradoval, protože jsem přesvědčen, že správní soudy budou klást o to větší důraz na vypořádávání kvalifikovaných připomínek. Zjednodušení lze spatřovat v tom, že původní úprava zrychlených aktualizací a změn územně plánovacích dokumentací (podle stavebního zákona 2006) se nyní stává de facto standardním postupem. Také je možno upozornit na výslovné zakotvení plánovacích smluv.
Ke změnám ale dochází i v souvisejících předpisech. Které z nich jsou nejdůležitější?
To by bylo na samostatné dlouhé povídání, ale určitě lze zdůraznit, že spousta změn vyplývá právě z institutu jednotného environmentálního stanoviska, a to i např. ve vztahu k zákonu o posuzování vlivů na životní prostředí. Dochází však i ke změnám přímo v jednotlivých právních předpisech (např. „ochranné pásmo“ lesa se pro povolení záměru nově stanoví na 30 m od okraje lesa – z původních 50 m). Kdybych měl však vypíchnout jednu klíčovou změnu, tak ta by souvisela se zrušením speciálních stavebních úřadů, což má vliv např. na povolování vodních děl podle vodního zákona, kde se mj. ruší speciální právní úprava povolení stavby vodních děl. Změn je však více a nezbývá, než je pořádně nastudovat.
