Právě vyšel a do nabídky ASPI je zařazený vůbec první komentář k zákonu o výrobcích s ukončenou životností. V čem je zákon největším přínosem, co činí největší problémy pro praxi i jaké změny se v úpravě dají do budoucna popisuje spoluautor komentáře Tomáš Babáček
Jedním z pokročilých moderních konceptů v oblasti ochrany životního prostředí je aplikace EPR, tedy rozšířené odpovědnosti výrobců za environmentální dopady jejich výrobků mimo fázi prodeje a spotřeby. Aplikaci EPR upravuje právě zákon o výrobcích s ukončenou životností. V čem je podle Vás zákon největším přínosem?
Babáček: Největším přínosem tohoto zákona je kodifikace základních parametrů fungování kolektivních systémů pro dotčené výrobky. Ty jsou v praxi převážně používanou platformou pro plnění EPR povinností tisíců výrobců a dovozců. Na tuto kodifikaci odkazuje například novější zákon zavádějící EPR na další, plastové výrobky a podobně se zřejmě bude postupovat při rozšiřování EPR na další výrobky.
Které ustanovení je pro praxi z hlediska aplikace podle vašich informací nejnáročnější?Babáček: Úskalí je v této regulaci řada. Dlouhodobě je to efektivní kontrola a vymáhání regulace. Možná překvapivě to jsou stále i základní definice „výrobce“ a „uvedení na trh“, tedy základního určení, kdo a kdy má jaké EPR povinnosti. Je to i z důvodu stále se vyvíjejících obchodních modelů, u nichž je při zavádění změn třeba vždy prověřovat kdo má jaké povinnosti. Samostatnou kapitolou jsou pak kolektivní systémy. Je to stále relativně nový typ organizací. Při veškeré pozitivní invenci se jen postupně daří vytvářet dobrou sdílenou praxi jejich řízení a správy.
Jaký dopad má tento zákon na spotřebitele? Změnilo se pro ně něco ze strany výrobců?Babáček: Pokud vůbec, tak spotřebitelé přijetí zákona pocítili viditelnou informací na fakturách o tom, že si předplácí službu zpětného odběru některých výrobků, nebo díky lépe fungující síti sběrných míst, která jim umožňuje komfortněji použité výrobky odevzdávat. Větší dopad mělo vydání zákona na kolektivní systémy a výrobce a dovozce, tedy podnikatelskou sféru, která prochází masivním procesem udržitelnostní transformace. Profesionalizace EPR je toho součástí.
Je podle Vás rozšířená odpovědnost nastavena dobře, nebo by mohla být rozšířena na další subjekty, příp. na jaké dle Vašeho názoru?
Babáček: Nechci teď uvádět žádné konkrétní sektory či výrobky, byť se již třeba rozšíření EPR na ně na unijní úrovni diskutuje. EPR přehazuje na bedra daných podnikatelů společenské náklady spojené s jejich výrobky. Jaké společenské náklady mají výrobci a dovozci jakých výrobků internalizovat či kompenzovat je navýsost strategická a systematická úvaha, jež by měla být výsledkem robustního společenského dialogu a konsensu. Žijeme v době zásadního rozšiřování zorného pole podnikatelů o oblasti, které dříve neřešili. Zkouší se různé regulatorní přístupy – obchodování s emisními povolenkami, transparentní poskytování informací umožňujících spotřebitelům a obchodním partnerům činit zodpovědná rozhodnutí, rozšiřování odpovědnosti firem za dopady i jejich dodavatelských řetězců atd. EPR není z tohoto trendu vytržené a dá se očekávat, že se bude také dál vyvíjet.
Jaké se dají v budoucnu čekat na poli EPR změny?
Babáček: S přibývajícím tlakem na internalizaci dopadů vlastní činnosti (ve stále širším slova smyslu) budou podnikatelé hledat cesty, jak zmenšovat své negativní dopady a rozvíjet ty pozitivní, například změnou designu svých výrobků, výrobních postupů a obchodních modelů, lepším řízením svých hodnotových řetězců apod. Tato agenda se tedy bude razantně sofistikovat, bude do ní zapojováno víc subjektů a bude řešit víc hledisek. K tomu mohou firmy chtít využívat jejich existující kolektivní EPR platformy. Státy mohou mít tendenci na tyto platformy přesunovat nové povinnosti. Jakýmikoliv těmito změnami by každopádně měla být podporovaná invence jednotlivých hráčů i celých sektorů a zdravá konkurence mezi nimi.
Je k zákonu už nějaká judikatura, případně je použitelná některá judikatura k dřívější úpravě?
Babáček: Nejsem si vědom, že by české soudy zatím vydaly nějaká rozhodnutí aplikující zákon o výrobcích s ukončenou životností. Rozhodovací praxe k předchozí úpravě použitelná může být, ale ďábel se skrývá v detailu, takže je třeba nepaušalizovat a vždy použitelnost pozorně prověřit. Použitelná je předchozí rozsáhlá rozhodovací praxe orgánů členských států a Unie v oblasti hospodářské soutěže, která s EPR velmi úzce souvisí a která zákonem o výrobcích s ukončenou životností nebyla dotčená.
Děkujeme za rozhovor.
